Staré Řecké báje a pověsti-výpisky(zbytek)

24. ledna 2008 v 17:14 | já
zbytek:

Perseus
Když byl malý, nechal ho jeho praotec Akrisiós i s matkou hodit do moře, protože ho podle věštby měl zabít. Našli je lodníci a poslali za králem. Perseus byl vychováván jako královský syn. Když dospěl, chtěl přinést hlavu Medusy. Medusa byla jedna ze tří obludných žen, ale jediná smrtelná. Cestou si vzal od nymf 3 kouzelné předměty, se kterými zabil Medusu a odnesl si domů její hlavu. Cestou do paláce ještě stačil zachránit před záhubou princeznu Andromedu, kterou si vzal za ženu. Na jejich svatbu přišel Andromedin bývalý a spustil bitku. Vojáci zahnali Persea do kouta a tam vytáhl Medusinu hlavu a všichni zkameněli. Jednou , když se konaly sportovní hry, omylem zabil diskem starce, který byl jeho dědem Akrisiem. Věštba se nakonec opravdu vyplnila.
Daidalos a Ikaros
Daidalos byl velký umělec, ale jeho učedník Talós už ve dvanácti letech vymyslel tolik věcí, že se Daidalos začal bát, že ho budou mít radši než jeho. Vylákal Talóa na skálu a shodil dolů. Bohyně Athéna ho ale zachytla v letu a proměnila v čejku. Daidalos prchl i se svým synem Ikarem na Krétu. Krétský král chtěl nutně postavit vězení pro Minotaura, Daidalos mu vyhověl a postavil mu skvělé bludiště. Zanedlouho se mu ale na Krétě nelíbilo a tak pro sebe i pro syna zhotovil pár křídel. Když letěli, Ikarus se vznesl moc vysoko a vosk na křídlech se mu roztál a on spadl do moře.
Théseus
Když byl Théseus malý, jeho otec Aigeus musel jet pomoct do Athén, kde nakonec zůstal a nechal mu vzkaz. Když Théseus dospěl, vzkaz dostal vykonal a vydal se na cestu do Athén. Když dojel do města, království zrovna drželo smutek. Každý 9. rok musely Athény obětovat 14 dětí krétskému Minotaurovi. Théseus si vyprosil od otce, aby jel také k Minotaurovi. Když na Krétu dopluli, všimla si všimla si Thésea královská dcera Ariadna. V noci mu darovala meč a klubko, podle kterého najde cestu z bludiště. Vešli do bludiště, Théseus zabil Minotaura a všichni se zas vrátili zpět. Ariadna uprchla s nimi. Cestou ale zapomněli změnit plachtu z černé na bílou a král Agieus se vrhl do moře. Théseus nastoupil na trůn.
Sysifos
Lstivý Sysifos si postavil hrad, ale zapomněl na pramen vody. Požádal tedy boha Asópoa, který byl zrovna v potyčce s Diem. Dotkl se skály a začala tryskat voda. Zeus to vše pozoroval, Asópa zabil bleskem a na Sysifa poslal Smrt. Sysifos to vytušil a Smrt svázal. Od té doby nikdo neumíral. Zeus nakázal Áreovi, bohu válek, by Smrt osvobodil. Když byla Smrt na svobodě, odtáhla Sysifa do podsvětí. Sysifos si vzpomněl, že něco zapomněl říct manželce a tak ho na chvíli propustila, ale Sysifos toho zneužil a užíval si na svobodě. Smrt ho znovu dotáhla do podsvětí a uvrhla na něj nekonečný trest.
Bellerofontes
Sysifův vnuk Bellerofontes byl podezřelý z vraždy. Utekl ke králi Proitovi, ale jeho manželka ho neměla ráda a před manželem ho očerňovala, až ho poslal ke králi Iobátovi se vzkazem, který znamenal smrt. Král se ho ujal a zabít ho nechtěl, tak ho poslal na nebezpečnou cestu, která byla zabít Chimairu-tříhlavou obludu. Bellerofontes se vydal na cestu. Když došel až k rokli, uviděl před ní stát okřídleného koně Pegasa. Koně osedlal zlatou uzdou a snesl se dolů k obludě. Usekl ji hlavy, stáhl z ní kůži a přinesl ji králi. Král žasl a něho udělali nového krále. Jednou se mu zachtělo zajet na Olymp, ale Pegasus se mu těsně před Olympem smekl a shodil ho dolů. Kůň zůstal u Dia.
Meleagros
Když byl Meleagros malý, dostal od sudiček výrok, že umře, až se spálí poleno, které přinesly. Matka to slyšela, to poleno vyndala a pečlivě schovala. Dospělý Meleagros křivdil Artemidě a ta se vymstila tak, že vypustila do krajiny gigantického kance, který vše zničil. Za pomoci krásné Atlanty zdolal Meleagros kance. Dostal se ale do hádky bratrem jeho matky, ale až tak, že ho zabil. Když se to dozvěděla jeho matka, vložila ono kouzelné poleno do krbu a raději se zapíchla. Meleagros umíral. Když poleno shořelo, Meleagros zemřel.
Oidipus a Antigona
Oidipus byl synem krále, který ho vyhnal. Ujal se ho pastýř, který ho věnoval králi, u kterého dospěl. Dozvěděl se pravdu a odjel do Théb. V Thébách se ale usadila sfinx. Oidipus k ní šel, uhodl zákeřnou hádanku a jako vítěz došel zpět. Dostal trůn a za manželku mu dali jeho matku! Na zem se snesl hladomor. Věštba ale předpověděla, že zmizí mor, až odejde Oidipus. Jeho matka se zabila a on si vypíchl oči. Slepý odešel se sestrou Antigonou hledat klid. Jeho synové měli hádku o trůn, oba se probodli navzájem. Oidipus zemřel, Antigona zanedlouho také, protože se bála krále Kreóna.
Filemon a Baucis
Když Zeus s Hermem chodili po světě a hledali přístřeší, našli ho jen ve staré chatrči chudých lidí, Filemona a Baucidy. Ti jim laskavě nabídli vše, co měli a bohové je za to dobře odměnili. Chatrč jim proměnili v palác a je čekal dlouhý a hezký život. Byli to strážci paláce a když umřeli, proměnili se ve stromy. Takhle si byli pořád nablízku.
Erós a Psýché
Psýché byla krásná. Afrodita na ni žárlila a poslala svého syna Eróse, aby ji ranil šípem, jenže on se taky do ní zamiloval. Nikdo ji ale nechtěl. Jednou ji byl přidělen manžel a ona se dostala do přepychového zámku. Manžela ale nesměla spatřit. Její sestry ji neustále lákaly, až to Psýché nevydržela a na manžela se potají podívala.Byl to Erós a hned na to zmizel. Psýché šla za Afroditou, musela ale splnit 3 úkoly a Erós si ji nakonec vzal za ženu. Psýché se stala nesmrtelnou.
Gýges a prsten
Jednou pastýře Gýga vyplašila velká bouře a ztratil se do lesů. Tam našel jámu, ve které ležel kůň a ve vnitř toho koně byl někdo, kdo měl na ruce velký prsten s okem. Gýges si ten prsten vzal a od té doby, když se mu zachtělo, se stal neviditelným. Ostatní si mysleli, že je vševědoucí a když se to doslechl král, nechal si ho zavolat. Ten ho prozkoušel a přijal jako rádce. Jenže jednou v noci byl král zavražděn. Pachatelé to na něj shodili, ale on se obhájil a odhalil vraha. Zanedlouho se oženil s královnou a stal se krále. Když zemřel, pohřbili ho i s prstenem.
Trojská válka
Kdysi v Tróji vládl král Priamos s královnou Hekabou, která měla jednoho dne strašlivý sen. Nechali si vyložit, co znamená, a zjistili, ze jestli chtějí zachránit spousty nevinných životů, ať pošlou syna do pustých hor. Parise našla medvědice a starala se o něj. Poté se ho ujal pastýř a Paris mu pomáhal pást ovce. Jednou se Paridovi zjevili tři bohyně a měl rozsoudit, která z nich je ta nejkrásnější. Héra mu nabízela celou Asii, Athéna mu slibovala vítězství v každé válce a Afrodita krásnou ženu. Vybral si Afroditu. Paris se vydal do Tróje a přihlásil se na tamější závody, které vyhrál. Král si ho nechal zavolat do paláce a přijal svého ztraceného syna zpět. Paridovi ze zanedlouho zjevila Afrodita a vyprávěla o žene, manželce krále Meneláa Heleně, a tak se pro ni vydal, a protože se do ni zamiloval, unesl ji. Menelaos se proto s mnoha hrdiny na palubě lodi vydal pomstít Paridův čin. Devět let obléhali Tróju a vítězství stále kolísalo mezi Řeky a Trójany. Desátého roku vypukla mezi Agamemnonem a Achilleem velká hádka o válečnou kořist, kterou mu Agamemnon upřel, a tak velký hrdina odmítl bojovat. Trójané měli tedy převahu, a proto za Achillem přišel jeho přítel Patroklos, aby mu půjčil jeho zbraně. Hektor zabil Patrola a Achilles byl rozhodnut, že se pomstí. Zabil sice Hektora, ale brzy po té ho trefil Paris šípem do paty a hrdina zemřel. Odysseus, kterému připadla Achilleova výzbroj, postavil s Řeky dřevěného koně a poslali ho jako dar. Nikdo z Trojanů netušil, že se v něm ukrývá celé vojsko, a jakmile koně odtáhli za hradby a usnuli, pustili se Řekové do boje. A takto skončila Trojská válka.
Orestes
Vojevůdce Agamemnón se vracel domů z Trójské války do svého paláce v Mykénách. Netušil však, že na něho číhá záhuba. Agamemnónův příbuzný Aigisthos hledal příležitost, jak se zmocnit mykénského trůnu, a lichotkami se vetřel do přízně královny Klytaiméstry. Když Agamemnón doplul k domovskému břehu, byl svou manželkou starostlivě přijat. Jakmile však odložil zbroj, Aigisthos s Klytaiméstrou se na něj vrhli a ubili ho. Agamemnón zanechal po sobě synka a dvě dcery. Starší dcera Elektra se obávala o život svého bratra Oresta a poslala ho tajně k příbuznému králi na vychování. Elektra věřila, že se Orestes jednou pomstí za otcovu smrt. Jednoho dne však Orestes se svým pěstounem stanuli před branami města. Nesli pro Aigistha dobrou zprávu: "Orestes je mrtev."Orestes zabil Klytaiméstru i Aigistha a pomstil tak otcovu smrt. Sotva to dodělal, slétly se k němu bohyně Erinye. Vyštvaly ho z paláce a pronásledovaly ho z místa na místo. Orestes opustil Mykény a bloudil po světě. Všude ho doprovázela zoufalá píseň Erinyí. Došel až do Delf, kde se ve věštírně zeptal na radu:"Jdi do Tauridy a přinesodtamtud sochu Artemidy,která tam spadla z nebe."V Tauridě vládl zlý král. Cizince chycené na svém území obětoval bohyni Artemidě. Král poručil obětovat Oresta i jeho průvodce. Na obětním oltáři si Orestes vzpomněl na svou sestru Ifigenii, která byla kdysi také obětována bohyni Artemidě. Loučil se s životem s jejím jménem na rtech. Jakmile to uslyšela obětní kněžka, její meč poklesl. Byla to totiž Orestova sestra Ifigenie. Zachránila Oresta. Pallas Athéna se potom slitovala nad Orestovou kletbou a rozhodla o ukončení trestu. Erinye odletěly a Orestes nastoupil na mykénský trůn.
Odysseovy cesty
Odysseus byl ithacký král, který bojoval po deset let v Trojské válce. Po jejím skončení se ihned chtěl vrátit na svůj rodný ostrov. Při svém návratu musel čelit spoustě nástrah, jako byli Kikoni, Lotofagové i Kyklopové. Na ostrově Kyklopu je málem postihl hrozný osud, nebýt Odysseovy chytrosti a lsti. Kyklop, kterého Odysseus tak ztrestal, si vyprosil u Poseidona, aby Řekům všelijak znemožnil návrat domů. Jednou připluli k ostrovu, kde žil král větru Aiolos, a ten jim věnoval příznivý vítr do plachet a nepříznivý zavřel do krabičky, kterou dal Odysseovi. Konečně spatřili Ithaku, ale mořeplavci otevřeli krabičku a vítr je odnesl pryč na širé moře. Mnoho mužů skončilo život v zemi Laistrygonu a zachránila se jich pouze hrstka. Z poloviny se málem stali vepři a nebýt Odyssea, byli by jimi na věky. Strávili u Kirké rok a potom se vydali zeptat se na věštbu slepého věštce Teiresia. Pověděl jim o ostrově boha Helia, kde se pasou jeho stáda. Nesmí se jich ani dotknout nebo je stihne krutý trest. Unikli Sirénám, Skyllovi i Charybdis (chrlila vodu a pohlcovala lodi), ale Odysseovi muži neuposlechli rady a snědli maso Heliových dobytčat. Stihl je trest a naživu zůstal jen Odysseus. Sedm let pak byl zajatcem Kalypso a nakonec se na Ithaku dostal s pomoci hodných Fajáků, kteří ho vyložili na břeh i s dary. Potkal bohyni Athénu, která ho proměnila ve starce, aby se přesvědčil, zda na něj jeho manželka Penelopa čeká. Pote se setkal se synem Telemachem a společně zosnovali plán, jak vyhnat hýřivé ženichy, kteří se zatím usadili v paláci a usilovali o Penelopu. Odysseus se vydával v paláci za žebráka a se synem uklidili všechny zbraně z hodovního sálu. Vyprávěl Penelopě o Odysseovi, aby se nestrachovala, ale byl odhalen služkou, která v něm poznala pána. Slíbila však, že nic neprozradí. Na další den šel Odysseus zase žebrat do sálu, kam zanedlouho přišla i Penelopa s návrhem, že odejde s tím, kdo prostřelí 12 sekyr Odysseovým lukem a šípy. Nápadnici jeden po druhem zkoušeli štěstí, až se luk konečně dostal do rukou Odysseových. Společně s Telemachem zahubili všechny nápadníky i nehodné služky a zbývalo jen dokázat Penelopě, že je opravdu jejím manželem. Ráno se vypravil za otcem Laertem a spolu odrazili útok příbuzných nápadníků než je všechny zastavila Athéna a v městě zavládl mír. Tak skončilo dvacetileté Odysseovo putování.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

jestli tu seš tak klik

click 100% (462)

Komentáře

1 klik klik | 28. září 2008 v 20:00 | Reagovat

klik

2 Ruda Ruda | 30. března 2009 v 22:02 | Reagovat

ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-pska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p ska-p

3 dan dan | 19. dubna 2009 v 14:12 | Reagovat

dobry

4 kaja kaja | 26. dubna 2009 v 12:30 | Reagovat

je to hustý

5 Míša Z. Míša Z. | E-mail | 18. května 2009 v 18:24 | Reagovat

Máš to tu tady fakt nejnej nej   a fakt díííík za ty řecky B. ... xD

6 Tereza Tereza | E-mail | 14. října 2009 v 15:13 | Reagovat

jsem ráda že to u je,je to skvělé

7 WaclawU WaclawU | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 20:25 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama